Sbírající

Zastavení 2 Puchenau

Než Benedikt založil klášter, odešel jako poustevník do jeskyně v Subiacu, východně od Říma. Tam přebýval sám se sebou před tváří Boží.

 

Meditační text k poslechu 

 

 

Meditační text pro cestu 

do Eidenberg

Co mi často brání přebývat sám se sebou?

Co mi pomáhá být v souladu sám se sebou?

Kde prožívám Boží přítomnost?

 

Na cestě do Eidenberku si najdu místo, odkud budu mít výhled na Dunaj. Řeka má dva břehy. Jeden leží pro mě za vodou a druhý na mé straně. Někdy nebo dokonce častěji nejsem sám se sebou, ale na druhé straně řeky. V hektickém každodenním životě, konfrontován s vlastními nebo cizími nároky, se nechávám unést. Dívám se na tento zázrak Dunaje. Voda shromážděná z hlubin země, vytryskuje v prameni. Stává se potokem, řekou. Putuje 2 850 kilometrů. Je obohacena mnoha dalšími řekami. Až nakonec ústí do moře, uzavírá vodní koloběh. Zažívám velkolepé Boží stvoření.

Od břehu Dunaje po Koglerau – tak lze popsat obec u „Linzer Pforte“, úzkého místa Dunaje mezi Ottensheimem a Linzem. V úzkém údolí dlouhém méně než 2 km se na obou stranách silnice Rohrbacher Bundesstraße rozkládá pozoruhodně hustě osídlená obec. Od počátku 9. století je Puchenau dokumentována jako původně bavorská osada. Od 12. století byla Puchenau součástí rakouského vévodství. Dnešní obec však vznikla až v roce 1893 oddělením od sousedního Ottensheimu. Až do druhé světové války byla Puchenau velmi zemědělsky orientovaná, ale postupně se vyvinula v oblíbené místo k bydlení na okraji Linze. Zejména zahradní město navržené architektem Rolandem Rainerem přilákalo mnoho nových obyvatel. Historickým svědkem je zámek ze 17. století, který se majestátně tyčí na severozápadním svahu za hlavní silnicí. Jeho stavitel, hrabě Schallenberg, se finančně zruinoval a zámek následně často měnil majitele. Dnes je využíván jako bytový dům a obchodní centrum. Na hřbitově stojí za prohlídku starý farní kostel (nyní hřbitovní kostel). Nový farní kostel byl postaven kolem roku 1975 podle plánů Rolanda Rainera a je zasvěcen sv. Ondřeji. Rainer se při jeho stavbě inspiroval arménskými centrálními kostelními prostory. Tři osmiboké centrální prostory různé výšky členují kostel a jeho funkce jako centrálního místa oslav, křtitelnice a kaple pro všední dny. Zděné konstrukce jsou postaveny ze starých ručně vyráběných cihel. Od 17. století je farnost Puchenau spravována klášterem Wilhering.