Žehnající

Klášterní dvůr ve Wilheringu odráží to, co klášter představuje od roku 1146 – spiritualitu a společenství, kulturu a tradici, historii a současnost. Ulrich a Cholo z Wilheringu založili klášter ze svého dědictví a přivedli první cisterciáckou komunitu. Mniši se spolu s prvními osadníky přestěhovali do nových vykácených oblastí Mühlviertelu. Vazby na devět „klášterních farností“ jsou živé dodnes. K nim přibývají čtyři klášterní farnosti v Dolním Rakousku a pět farností diecéze Linz, o které se starají duchovní z Wilheringu. Okázalý rokokový kostel zdobí fresky Bartolomea Altomonteho. Jeho nová výstavba byla nutná po žhářském útoku v roce 1733. Meierhof a Stiftshof byly u příležitosti 850. výročí renovovány nebo přestavěny. Od té doby vypráví muzeum o pohnuté historii a duchovnosti tohoto místa. Umění zaujímá ve Wilheringu důležité místo. V klášterní zahradě najdete mimo jiné dílo současného umělce Daniela Spoerriho. Balduin Sulzer, současný mnich kláštera, originální skladatel, hudebník a učitel, vytvořil v klášteře řadu děl. Malíř Fritz Fröhlich nebyl s klášterem spojen pouze jako nájemce ateliéru. Vybavil klášterní slavnostní sál stropními freskami s motivem „Lodi bláznů“. Zajímavá náhoda: latinský název pro Wilhering, „Hilaria“, se překládá jako „veselá“. Kromě Marie, jejíž nanebevzetí je oslavováno na hlavním oltáři, hrají ve Wilheringu důležitou roli také andělé strážní. Jejich kaple ve vstupní části kostela a Mariánská kaple, přístupná přes klášterní ambit, byly nedávno zrekonstruovány.